Ať už chováte králíky pro potěšení, sport nebo užitek, měli byste mít naprosto jasno v tom, co potřebují. Dobře chovaný králík je veselý, zvědavý a aktivní pokaždé, když se objeví na dohled jeho chovatel. Jak nepochybit a mít všechno pod kontrolou? Připravili jsme pro vás krátkého průvodce, který vás nenechá nepřipravené.
- Neubližujte jim dobrotami
Králík si v přírodě vystačí se zelenou pastvou, mladou kůrou dřevin a suchými stéblami trav, které vyhrabe zpod sněhu. Není proto žádný důvod vyrábět mu pestrý jídelníček z ovoce, zeleniny a jiných pamlsků. Jeho trávení je nastaveno na rostlinnou stravu s velkým množstvím vlákniny a malým podílem živin.
Základem krmení je kvalitní luční seno, voňavá sláma z obilovin a dostatek čerstvé vody. Sportovní a užitková plemena ze šlechtitelských chovů rostou rychleji než králík polníček. Jelikož v zajetí nemají přístup k louce, na které by si vybírali nejvýživnější z bylin, výhodné je přikrmit je obilím. Oves a ječmen jsou tím nejlepším, co jim můžete nabídnout. Odměřenou 70gramovou dávkou ráno a večer pro velká plemena a poloviční pro zdrobnělé nic nezkazíte. Část dávky lze nahradit suchým pečivem, pokud za něj zaplatíte méně než za obilí.
Po pestrobarevných obilných pochoutkách či granulovaných směsích se neohlížejte. Chovatelské prodejny z vás chtějí pouze vytáhnout peníze a granule jsou určeny pro velkovýkrmny, kde jsou jedinou krmnou složkou. Pytel krmného obilí o hmotnosti 50 kilogramů stojí od 7,5 do deseti eur, kulatý 250-kilogramový balík sena seženete za deset až čtrnáct eur. Za slámu na podestýlku zaplatíte ještě méně.
- Hygiena je důležitá
Králíkům svědčí suchá, dobře větraná klec chráněná před horkou palivou. Zatímco mrazivých dvacet stupňů pod nulou nepřekvapí žádného ušáku nepřipraveného, letní vedra jim mohou uškodit. Polní králík to řeší úkrytem v noře.
K podestýlení je nejvhodnější sláma, která přijímá vodu s mnohem větší neochotou jako seno či hobliny. I přes snahu o dodržení hygieny se ve vlhkém a deštivém počasí stává, že je podestýlka neustále vlhká. To může způsobit přemnožení mikroskopického parazita – kokcidií – které dokážou převrátit trávení králíka naruby. Zácpy střídající se s průjmem končí po vyhubnutí králíka jeho úhynem.
Aby kokcidie nedosáhly převahy nad přirozenou střevní flórou králíků, sáhnout lze po dvou řešeních. Prvním je změna pH. Šťáva z citronu podávaná místo vody dokáže přemnožení kokcidií včas zvrátit, omezíte-li krmení výhradně na seno. Preventivně lze ve vlhkém počasí okyselovat vodu jablečným octem či jinými potravinářskými kyselinami. Druhým pomocníkem jsou probiotické bakterie, které lze přidávat do vody nebo krmení. Sáhnete-li po přípravku propoul či prorabbit, jste na správné cestě.
Každé kleci osoží pravidelná dezinfekce chlorovým vápnem stejně jako miskám a napáječkám.
- Očkování mohou zachránit život
Existují tři záludná onemocnění, kterým mohou králíci podlehnout i při té nejdůslednější péči. Prevencí je očkování, které je třeba opakovat v předepsaných intervalech stejně jako člověk u svého obvodního lékaře.
Králičí mor a myxomatóza jsou smrtelné a bez upozornění dokážou změnit úspěšný chov na krutou tragédii. Přenášejí se z polních králíků a zajíců v obdobích šíření epidemií hmyzem a vzduchem. Jelikož trvá několik týdnů, než se v organismu vytvoří potřebné protilátky, v době ohrožení chovu je na očkování pozdě. Každého králíka je třeba poprvé očkovat již ve věku osmi týdnů a zajistit jeho opakovanou vakcinaci.
Pasteurelóza je neléčitelné onemocnění, při kterém lze antibiotika použít pouze ke stabilizování stavu. Projevuje se úbytkem hmotnosti, záněty dýchacích cest a očních spojivek. Často se na různých místech těla tvoří hnisavá ložiska, která se při léčbě opakovaně objevují. Králíci je třeba očkovat již ve věku sedmi týdnů s následnými revakcinacemi.
- Když přestanou růst, tučnou
Každý králík roste, dokud nepřesáhne hranici dospělosti. U zdrobnělých plemen je to ve věku šesti měsíců, u středních a velkých osmi. Není pravda, že z trpaslíku naroste obr jen proto, že ho překrmujete. Pro každé plemeno je typický jen malý rozptyl velikosti a hmotnosti, který je popsán ve vzorníku plemen králíků Slovenského svazu chovatelů. Ty nejmenší mají v dospělosti pouhých 1,2 kilogramu, největší přesáhnou hranici sedm kilogramů.
Tetování v obou ušních boltcích a rodokmen se jménem chovatele, výpisem předků a razítkem SZCH je jedinou zárukou toho, že dopředu víte, co z vašeho králíka vyroste. Mnozí nadšenci jsou zklamaní, pokud jejich domácí mazlíček naroste větší než očekávali, nebo jejich užitkový chov nechce přibírat na váze. Chovatelský spolek je otevřen pro všechny zájemce a tak má každý chovatel možnost registrovat a tetovat své odchovy. Pro potěšení sebe i jiných. A odtud je už jen krůček k výstavám, kde králíci dostávají body za své kvality.
- Za zlozvyky může většinou chovatel
Králíci, kteří neustále okusují klec, hledají zoufale pro svůj organismus látky, které jim v krmení chybí. Nejčastěji jde o sůl. Tu lze přimíchávat v malém množství do krmiva, podávat ji jednou týdně rozpuštěnou ve vodě nebo králíkům dopřát kamennou sůl na lízání. Pokud nekvalitnímu senu chybí jiné důležité prvky, dohnat to lze vitamínovým přípravkem. Nejčastěji jsou dostupné ve formě prášku pro dávkování do krmiva, vzácněji než tekutý koncentrát do vody. Králíci, kteří olizují pletivo, obvykle oznamují nedostatek vody.
Králík, který je ustájen v příliš malé nebo nepříliš čisté kleci, snaží se udržet si pořádek. Nejčastěji sáhne po misce na krmení nebo vodu, aby si z ní vyrobil WC. Není neobvyklé, že se z příležitostného signálu stane trvalý zlozvyk. Od něj králíka odučíte jen s obtížemi.
Ušáci jsou obezřetní a v neobvyklých situacích propadají strachu. Bouchání miskami při krmení, házení podestýlky do klece či odhazování králíka od misky při krmení může po čase vyústit přeměnit jeho obranné postavení na útočné. Pokud králík už předem tuší, že ho opět čeká cosi nepříjemného, reagovat může při každém příchodu chovatele kousáním, vrčením, škrábáním či dokonce močením přes pletivo. Stresem pro něj může být také příliš aromatická kosmetika.
- O mláďata se postarají bez pomoci
Dobrá králičí matka se po připuštění postará o svá mláďata bez jakékoli pomoci člověka. Po uplynutí 31 dnů připraví z podestýlky, sena a srsti hnízdo, uloží do něj holá a slepá mláďata, která několikrát denně napájí mlékem. Po pěti dnech se jim začnou vzpřímovat ouška, po deseti se jim otevřou očka a drobná jemná srst nabírá na hustotě. Trvá osm týdnů, než se mláďata stanou zcela samostatnými a nezávislými na matce.
I když jsou králíci společenské tvory, které žijí v přírodě ve skupinové hierarchii, doma je chováme odděleně. Lze tak předejít vzájemným poraněním při soubojích, plánovat jejich rodičovství a zamezit příbuzenské plemenitbě. Na malém životním prostoru v umělém prostředí není jiné možnosti, než jim dopřát klid.
Redakce radí: Nechte se inspirovat zajímavými články, tipy a nápady, inspirace není nikdy dost.
